Vnitřní cizopasníci

Všichni živočichové - ryby, ptáci a savci, včetně psů I lidí - trpí červy a dalšími cizopasníky žijícími uvnitř jejich těl. Podle dr. Herberta R. Axelroda, rybího patologa, existují dva typy parazitů: soužijící a smrtící. Soužijící cizopasníci žijí se svým hostitelem v souladu (v symbióze), zatímco smrtící paraziti svého hostitele zabíjejí. Většina napadení červy se poměrně snadno kontroluje. Jestliže však červi nejsou pod kontrolou, oslabují hostitelského psa do té míry, že mu způsobí další zdravotní problémy, i když to nejsou paraziti smrtící. Nelze doporučit nic jiného, než psa pravidelně odčervovat - doporučuje se minimálně 2x do roka.

Škrkavky (toxocara canis)

Nejběžnější škrkavka napadající psy je Toxocara canis (škrkavka psí). Žije ve psím střevě a neustále klade vajíčka. Odhaduje se, že pes produkuje asi 150 g trusu denně (v závislosti na velikosti psa). V každém gramu výkalů bývá v průměru 10 000 - 12 000 vajíček škrkavek. Neexistuje místo, po kterém se pohybují psi, které by nebylo zamořeno těmito vajíčky. Největší nebezpečí škrkavek je, že mohou napadat také lidi! Proto je rozumné nechávat pravidelně dělat rozbor trusu psa.

Hlísti (ancylostoma caninum)

Ancylostoma caninum (měchovec psí), je oblý hlíst, velmi příbuzný měchovci lidskému (A. duodenale). Je nebezpečný lidem a kočkám. Tento hlíst má v ústech zub, kterým se přichycuje na střevní stěnu. Přemisťuje se až šestkrát denně a přitom zraňuje sliznici, takže ve stolici psa se objevuje krev. Tím pes také ztrácí spoustu krve, což má za následek chudokrevnost.
V Británii a jiných zemích mírného pásma se vyskytuje  Uncinaria stenocephala (měchovec liščí), který žije u lišek a jen zřídka se objevuje u domácích mazlíčků nebo výstavních psů; může však být zjištěn u loveckých psů, parforzních smeček, dostihových chrtů a ovčáckých psů.
Měchovci se snadno odstraňují z organismu psů podáním některého z mnohých přípravků.  

Tasemnice (echinococcus multilocularis)

Existuje celá spousta druhů tasemnic. Mnohé z nich mají jako mezihostitele blechu. Psi často blechu spolknou, a tak zahájí životní cyklus tasemnice. Lidé se ovšem mohou nakazit tasemnicí také, ačkoli blechy nepojídají. Blechy jsou tak malé, že je pes může zavléci na vaše ruce, talíř nebo do jídla, a tak můžete i vy spolknout blechu, která přenáší vajíčka tasemnice. Přestože tasemnice není pro život psa nebezpečná (symbiotický cizopasník), u lidí může způsobit velmi vážné onemocnění jater. Kolem 50 % lidí je napadeno tasemnicí Echinococcus multiocularis, měchožilem, který způsobuje alveolární hydatis a smrt.

Vlasovci

Dirofilaria immitis (Vlasovec psí) je tenký, až 30 cm dlouhý červ, který žije v srdci psa a ve velkých cévách kolem. Psi mohou v srdci mít až 200 těchto červů. Příznaky jejich napadení jsou ztráta energie, chuti k jídlu, kašel, chudokrevnost a nafouklé břicho. Vlasovce přenášejí komáři, kteří nasají krev na nakaženém psu a spolu s ní i larvy. Larvy zvané mikrofilárie se pak vyvíjejí v těle komára a při nejbližším sání dospělé larvy vnikají do těla dalšího psa. Vývoj v těle komára trvá 2-3 týdny. Psi by měli být proti vlasovcům očkováni nejprve v šesti týdnech a pak každých šest měsíců. Krevní rozbor nemusí prokázat, že je pes vlasovci nakažen. Je to však velmi nebezpečná choroba. Ačkoli vlasovci působí problémy psům v Americe, Austrálii, Asii a jižních teplých zemích Evropy, ve Velké Británii se vlasovci neobjevují.

 

Převzato ze stránek Planet Rough - http://www.planetarough.wz.cz